THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RIMORTIS (respektujme ženské skloňování), kapela kterou můžeme směle zařadit mezi nastupující generaci služebně mladších kapel, v posledních letech stoupá v kurzu. Ať už je váš názor na (ne)původnost, předem vyšlapanou cestičku hlavně od „finských“ STRATOVARIUS, v jejichž revíru nejčastěji loví, koženou ošátkovanou image či textařská sdělení hlavního tahouna, téměř výhradního skladatele a „šéfa“ Václava Mrzeny jakýkoliv, možná vás bude zajímat jeho pohled na věc. Pojďme se tedy tomuhle ženskému křestnímu jménu ze starolatinského kalendáře společně podívat pod sukně.
Úvodem se sluší představit kapelu, takže s chutí do toho a jaké události ve vaší historii považuješ ty sám za stěžejní?
Momentální sestava je Milan Hloucal - zpěv, David Vaněk - kytara, Jakub Liška - klávesy, Vašek Mrzena - basa, Martin Růžek - bicí. Těžko říct, co bylo stěžejní událostí, třeba jen takové drobnosti, že kapelu opustili lidé s rozdílným názorem na její směřování, že se kapela i přes personální rošády nikdy koncertně nezastavila, že se nám daří vydávat alba pravidelně po dvou letech. Tomu všemu vděčíme za to, že se o nás tak nějak ví...
Osobně bych vaše účinkování na scéně rozdělil na dvě etapy - a sice začátky (první dvě alba), které provázelo spíše nadšení a hledání cesty kudy dál, no a od trojky „Stín křídel“ pak přerod skupiny a otočení stylovým kormidlem směrem k přímočarému speed metalu s převažujícím podílem kláves. Kdo nebo co se o tuhle proměnu nejvíc zasloužil(o)?
Nejspíš odchod původního kytaristy a stylové souznění zbývajících pěti členů, jenž chtěli dělat hudbu tak, jak je zachycena na "Stínu"...
Dá se říct, že „Stínem...“ jste paradoxně názvu ze stínu vystoupili a začalo se o vás mluvit. Z tohoto pohledu se zdá ten stylový úkrok dobrým tahem, máš stejný názor? Vůbec, proměnilo se nějak zásadně i publikum na koncertech?
Nemyslím si, že bychom udělali nějak velký stylový úkrok mezi alby "Oheň a led" a "Stín křídel". Byl to přirozený vývoj, rozdíl mezi těmito CD je hlavně ve zvuku, ve zlepšeném zpěvovém projevu, v aranžmá a motivech písní, ale ne ve stylu hudby... Publikum se nijak zásadně neproměnilo, jen "mnohočetně" rozrostlo... :-)
Recenze a ohlasy na „Stín...“ převažovaly, nemýlím-li se, pozitivní. Jak tu nahrávku vnímáš s odstupem času?
Pozitivně... :-) Těžká odpověď, jasně že by mohl být lepší zvuk, jednotlivé výkony muzikantů, písně samotné, ale tak je to vždycky... Prostě je to zachycení vývoje kapely v letech 2003 - 2004, život jde dál, další album, další koncerty, další lidé kolem...
Nejčerstvější počin se jmenuje „Vesmírem plout“ a krom narůstající fanouškovské základny a zlepšeného zvuku přinesl i pokus o drsnější pojetí zpěvu Milana Hloucala. Důvod? Názory na tenhle váš krok se totiž značně různí...
No to je mi záhadou, proč se kolem toho rozvířila taková debata, jelikož to nikoho nenechalo bez vyjádření, ať už kladného či záporného, fanoušky, recenzenty, kolegy hudebníky... Já na tom nic zvláštního nevidím, opět se budu opakovat, přirozený vývoj. Domluvili jsme se s Milanem na ostřejším projevu, jenž už stejně nějakou dobu na koncertech používal, nic víc. Podle mě to není žádný smrtelný chrapot a navíc je to "tvrdší" jen v pár písních. Jeden z fanoušků nám do knihy návštěv napsal, že je lepší mírnej chraplák, než ukňučená fistulka, kterou se někteří zpěváci českých speed kapel prezentují, a já jen plně souhlasím...
Dosti kontroverzním tématem jsou taktéž i tvoje texty. Jak odpovíš člověku, který by tě chtěl obvinit z náhodně poskládaných klišé obratů bez většího smyslu?
Tak tady je to o něčem jiném!!! Pokud někdo nemá fantazii nebo prostě nechce hledat skrytý význam textu, tak ale nemusí hned říkat, že jsou to jen náhodně poskládáná slova, jak se mi zrovna zamanulo. Každý, opakuji každý text, jenž jsem kdy napsal, má svůj příběh a děj. Ano, některé verše tento děj zobrazují a posunují více, některé méně, ale to je normální. Fanoušci se mě často ptají na význam jednotlivých textů a po výkladu dojdou k poznání, jenže oni nejsou líní a zeptají se, než vyřknou (napíšou) nějaké soudy...
A hlavní myšlenky „Vesmírem plout“?
Album není koncepční, každá píseň nabízí vlastní příběh. Napadlo mě, že na našem webu budu k textům psát několik průvodních vět, pro lepší pochopení...
Poprvé máte i pohyblivé obrázky, a sice video k úvodní skladbě „Zvony fantazie“. Jak takové natáčení probíhá a můžeš z něj případně posloužit i nějakou tou veselou historkou?
Záběry s nástroji při hraní jsme točili v zatemnělém kulturáku, dějové scény v havířovském kostele. Měli jsme připraven minipříběh básníka, hledajícího v kostele azyl pro své psaní a úvodní scény mizejících hudebníků ke svým nástrojům. A že bylo při natáčení veselo je patrné ze samotného klipu, kde jsme sami sebe obsadili do rolí básníka, kněze a mnichů, vážně nejsme žádní herci... :-)
Alba si vydáváte ve vlastní režii, což má své výhody i nevýhody. Jednali jste s někým ohledně vydání „Vesmírem plout“?
Nejednali, protože ze zkušeností víme, co mohou nabídnout malá vydavatelství, a to pro nás není výhodné. A velká se o tento druh hudby zrovna nervou...
A není-li to tajemství, jak si CD stojí v prodejních číslech?
Tajemství to určitě není, za půl roku se ho prodalo 500 kusů...
Tak to je utěšené číslo. Produkční tým i nahrávací studio zůstávají již poměrně dlouho stejné. Co do budoucna, chystáte nějaké změny?
Myslím, že se toho moc nezmění, zatím není důvod, kvalita zvuku je album od alba vzrůstající, a taky si raději vše děláme téměř sami.
RIMORTIS a koncertování. Vím, že obrážíte kluby i kulturáky, co je v čem lepší?
Obojí je fajn, důležité ovšem je, jaké jsou zvukové a prostorové podmínky konkrétních sálů, klub se říká i prostorům pro 500 lidí, to už je spíš ten kulturák. :-) Někoho víc bere blízkost fanoušků a atmosféra v klubu, někdo raději velké pódium kulturáku, ale hlavní je, zda hraješ pro lidi...
O spoustě kapel, se kterými hrajete, člověk běžně nezaslechne ani slovo. Jak se k nim dostáváš?
Vůbec neřeším, kdo co hraje, zda je či není známý. Děláme občas výměnné koncerty, abychom se dostali do pro nás neznámých regionů, a tam je nejlepší udělat koncert s místním bandem kvůli návštěvnosti, proto jsou možná některá jména méně známá.
V souvislosti s živým vystupováním mi nedá se nezeptat na image RIMORTIS. Proč kůže a šátky?
Někdo se na pódiu cítí lépe v oranžovém triku a zelených kapsáčích, my v kožených kalhotech a černých trikách. Ale pyramidy, ostny a nábojové pásky ala HAMMERFALL vážně nenosíme. Kůže k naší hudbě více pasuje než ty kapsáče... :-)
Pojďme do úplné současnosti. Nedávno jste na vašich stránkách vyhlásili konkurz na druhého kytaristu, který už má dokonce vítěze. Můžeš ozřejmit, jak takový výběr vypadal, proč najednou potřeba další kytary a čím vás nový struník oslovil?
Všechno je jinak... :-) Ale popořadě... Chtěli jsme se vrátit k modelu dvě kytary - klávesy, zkusit to zase jako kdysi. Přihlásilo se nám pár zájemců a my vybrali Davida. Jenže po dvou měsících se původní kytarista, taktéž David, rozhodl kapelu ze studijních důvodů opustit, a tak jsme zase v pěti, s jednou kytarou.
Na obou čistokrevných rychlodeskách převažují klávesy. V době, kdy jsou zpátky v módě analogové zvuky, vy s oblibou využíváte „umělohmotné“ rejstříky, chorály, zvony atd. Je to záměr? A čeká nás příště díky novicovi větší důraz na riff, případně na kytary jako takové?
K dotvoření atmosféry našich skladeb se více hodí různé chorály, smyčce, cemballa, atd. Ale víme, že v tomhle zrovna s dobou nejdeme, na dalším CD se pokusíme s tím něco udělat, i když nevim, nevim... Jinak díky kvalitám hry nového Davida bude další album více kytarové, ovšem ne méně klávesové... :-) :-)
A teď zabrusme trošku jinam. Na volný čas se tě (přes naléhání kolegy RIPa) ptát nebudu, ale co ty jako posluchač? Máš vůbec ještě chuť muziku poslouchat? Případně nějaké zajímavé tipy (domácí i zahraniční, jak je libo) z poslední doby?
Hudbu poslouchám pořád, ovšem nemohu napsat jakou, kroužící supi z Metalopolis by na mě nenechali nitku... :-) A tip z poslední doby Ti vážně nedám, páč to co právě poslouchám je dosti staré a ještě made in CZ... :-)
Bude jen a jen spravedlivé, zeptat se aktivního muzikanta na názor na hudební publicistiku. Sleduješ nějaká média, ať už tištěná nebo internetová, všeobecně? Nebo jen články kolem RIMORTIS. Vadí ti negativní kritiky a jak moc se jimi řídíš?
Sleduji, ale ne kvůli článkům o RIMORTIS, ty dám jen vždy na náš net a tím to pro mě končí. Tak normálně pročítám, abych nebyl úplně mimo mísu a věděl, co se děje. Nevadí mi kritika v recenzi, je to názor jednoho člověka, takže v pohodě, mě se toho taky spousta nelíbí. Navíc pokud je to konstruktivní kritika, tak nad tím přemýšlím. Ale spoustu věcí vůbec neřeším, třeba když se někdo pozastavuje nad délkou písní, nad aranžmá a formou skladeb nebo nad obalem a fotkami, nad výkony hudebníků, nad úrovní textů, to je mi fakt putna. Řeším spíše technické věci, zvuk celkově a i u jednotlivých nástrojů, třeba Tebou zmiňované klávesy.
Jsi znám svým precizním plánováním, čili nepochybuji, že už teď nám můžeš prozradit o čem a kdy bude případné další album. Chystáte něco speciálního i k desetiletému výročí?
Dříve, než nové album, vyjde DVD a to na jaře 2008. Bude na něm cca hodinový live koncert, dva klipy, záběry ze studia a dokument o historii kapely. K deseti letům skupiny, to znamená na podzim 2009, vyjde zřejmě "dvojcédo", kde na jednom disku bude cca dvanáct novinek a na druhém takové best of..., znovu nahraný výběr písní z prvních čtyr alb.
Díky za rozhovor, nechť se daří a jestli máš na srdci ještě něco, o čem jsme nehovořili, sem s tím...
Já děkuji Tobě a redakci Metalopolis, že jste dali prostor "agrárně kovovému" spolku a těším se s tebou na pódiu na brzkou shledanou... :-)
Deset kroků zpět (2009)
... už bijí zvony ... (DVD) (2008)
Vesmírem plout (2006)
Stín křídel (2004)
Oheň a led (2002)
Proud času (2000)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.